Otázka energetické náročnosti v podstatě hýbe dnešním světem. Výrobky s vyšší energetickou náročností přestávají být na trhu konkurenceschopné a zákazníci si za vyšší energetický standard a menší negativní vliv na životní prostředí často rádi připlatí. I když v menší míře, začíná se stejný trend prosazovat i v oblasti stavebnictví. Budovy jsou z energetického hlediska velmi náročné, a to jednak ve fázi realizace včetně energetické náročnosti materiálů, tak i ve fázi provozu. O ekonomickém výsledku obou fází je přitom z velké části rozhodnuto již ve fázi návrhu a projekce.

Základním předpokladem energeticky a tedy ekonomicky nenáročné budovy je snížení potřeby na vytápění a úniku tepla z objektu. Procentní podíl úniku tepla z objektu je přehledně zobrazen v následujícím schématu a tabulce.

Obr. 2 Schéma úniku tepla obvodovými konstrukcemi budovy

Tab. 2 Procentní rozdělení úniku tepla obvodovými konstrukcemi budovy

Snížení potřeby a úniku tepla lze dosáhnout řadou opatření. Mezi základní stavebně-technické založené zejména na zateplení patří:

1. Zateplení obvodového pláště

2. Zateplení střechy

3. Zateplení podlah

4. Zateplení vnitřních stěn přilehlých k nevytápěným místnostem

5. Výměna výplně okenních a dveřních otvorů

6. Vybavení otopné soustavy termostatickými ventily

Se zateplením objektů je spojena otázka tloušťky tepelné izolace. Z hlediska snížení potřeby tepla na výtápění by tloušťka izolace měla být co nejsilnější. Z hlediska investičních nákladů je směr opačný.

Zateplení objektu (obvodových stěn i střechy) přináší vedle snížení nákladů na vytápění i řadu dalších pozitivních efektů:

• na objekt přestane působit tepelná roztažnost, protože všechny konstrukce budou téměř ve stálé teplotě mezi 20 a 30 °C

• do objektu přestane zatékat srážková voda

• komplexním zateplením dojde k vyřešení tepelných mostů, čímž nejen že odpadne riziko tvorby plísní, zejména za skříněmi, v místech překladů, kovových částí balkonů apod., ale u dřevěných konstrukcí se odstraní riziko kondenzace vodní páry v konstrukci a tím i riziko napadení stavby hnilobou. Že nejde o bezvýznamný problém mohou dosvědčit tisíce lidí, kterým začalo uhnívat zhlaví dřevěných trámů v osmdesátých letech minulého století. Masivní rozvoj tohoto problému byl dán přechodem z lokálního vytápění pevnými palivy na etážové a nebo elektrické akumulační vytápění a v souvislosti s tím i utěsňování oken

• zlepší se vzhled domu

• zvýší se pohoda v domě - obyvatelé budou mít lepší pocit z teplých stěn domu v zimě a naopak nižší teplota v letních horkých měsících

• odstraní se případné i skryté plísně

Přesto je důležité uvědomit si, že přes veškeré přínosy není zateplení objektu spásonosné. Od určité tloušťky izolace investiční náklady stále narůstají pouze s minimálním vlivem na snížení potřeby tepla. Okna jsou, jak je patrné z předcházející tabulky, nejslabším článkem stavby a uniká jimi největší množství tepelné energie. Tento fakt lze jen velmi těžko změnit. Možností je zabudování tří i vícevrstvých izolačních skel. Investice jsou ale vysoké a životnost takovýchto opatření nebývá příliš dlouhá. Za zvážení dále stojí instalace předokenních i
interiérových rolet a žaluzií, nejlépe s reflexní vrstvou.

Od vstoupení v platnost zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií je dle §6, odst. 7 povinnost opatřit radiátory regulační technikou. Termostatické ventily patří mezi opatření takzvaně na vstupu. Nezabraňují úniku tepla, ale tím že ve spojení s termostatickou hlavicí udržují automaticky požadovanou teplotu v místnosti s přesností na 1°C přímo snižují potřebu tepla na vytápění. Teploty je možné nastavovat v rozsahu od 15°C do 30°C. Přičemž platí, že snížení teploty v bytě o 1°C představuje snížení nákladů na tepelnou energii o 6%.

  Od roku 2020 již bude možné stavět domy pouze v pasivním standardu. Tomuto tématu se budeme věnovat v některém z dalších článků.